Ankaa, hvězda souhvězdí Fénixe

“Teď už jsi připravený vyslechnout si příběh Ankaa” pravil náčelník kmene. “Je to náš dar na tvou další cestu. Za doby otců našich otců a jejich praotců se poprvé začal vyprávět příběh o dívce jménem Ankaa. Byla to dcera náčelníka a jako taková měla připadnout nejudatnějšímu bojovníku kmene. Její srdce však patřilo někomu jinému. Chlapci, který se neuměl kopím ohánět, ani vyjímečně lovit. Nebyl krásný ani urostlý. Ankaa mu přesto věnovala svou lásku. Chlapec se trápil. Věděl, že je zaslíbená a že s ní nesmí prožít svůj život. A protože jeho nadáním byla kouzla a lektvary, vytvořil jeden pro sebe a svou milovanou. Lektvar zapomnění. Společně drželi číše v rukou, když moudrá Ankaa svůj pohár vylila, zatímco chlapec jej vypil. “Láska, kterou k tobě cítím je příliš cenný dar, než abych jej chtěla vrátit. Nechci na ni zapomenout i přesto, že my dva nemůžeme být spolu. Ponesu tě ve svém srdci i vzpomínkách.” A tak byla Ankaa odsouzena k životu poblíž muže, kterého milovala a který na ni zapomněl. V předvečer její svatby promluvila k Měsíci a hvězdnému nebi svých předků. Požádala je o pomoc. Vyprávěla svůj příběh i bolest svého údělu. Vyprávěla o své lásce a o své víře, že jednou dojde naplnění. I kdyby v jiné době a na jiném místě. Přála si, aby se nemusela provdat bez lásky. Aby Vesmír zasáhl a ušetřil ji, zachránil ji. A přesto aby zůstala poblíž toho, kterého miluje až do doby, kdy se na ni rozpomene. Měsíc i celý Vesmír znali hloubku jejího zármutku, otevřeli svou náruč a přijali ji jako hvězdu mezi sebe na nebe. Chlapec se od toho okamžiku každou noc díval na nebe a zamiloval se do jeho krásy. Zvlášť jedna hvězda upoutala jeho pozornost a jeho srdce. Hvězda do níž se zamiloval a která zářila jenom pro něj. Ankaa od té doby čeká, až si chlapec rozpomene a najde ji. Je stále na svém místě. Neutíká. Neuniká. Neskrývá se. To aby ji vždy bezpečně našel, když ji potřebuje.”

foto: Wikisky