Odměnit se, ale jak?

Také jste to už slyšeli? Já opakovaně. Jako každý z nás jsem zvládla spoustu věcí, ale nikdy mne tak nějak nenapadlo si dopřát chvilku a docenit se. Proč? Já vlastně dost dobře nevím, jak se odměňovat. Možná mi poradíte? Mne totiž nikdo neučil, že se mám za své úspěchy nejen doceňovat, ale i odměňovat, natož jak to udělat. Jenže teď je vše jinak. Můj život se změnil. I já se změnila. Poprvé v životě cítím potřebu a hlavně chuť se skutečně odměnit. Samu sebe. Protože nikdo jiný nedokáže docenit a vnímat opravdovou hodnotu a význam mého úspěchu. Tak tedy dobře. Odměním se! Ale JAK???

První co mne napadlo, jednoduše si připít. Tak to přeci jako celá společnost děláme, ne? Ale zdá se mi to příliš prchavé, pomíjivé. A upřímně, jedna sklenička nemůže vyvážit hodnotu úspěchu, který si chci připomínat ještě dlouho. Tak snad si koupit nějakou věc? Symbol? Něco co ponese tuto vzpomínku? Ale jakou? Teď vážně, kolik věcí má takovou životnost, aby nám třeba i do konce života připomínaly konkrétní skutek nebo životní etapu? Ne, nebudou to nové šaty ani boty. Snad tedy nějaký šperk? Ano, mohl by to být šperk. A nebo ne?

Zejména v posledních dnech uvažuji o tom, zda bychom jako odměnu sami sobě nemohli nadělit něco mnohem cennějšího. Co tím myslím? Inu, život, jaký si přejeme. Zní to podivně? Mějte se mnou prosím trpělivost. Pokusím se vysvětlit.

Jsem přesvědčená, že jako lidé, potažmo naše duše tvoříme vlastní život. Svými slovy a skutky, myšlenkami a důvěrou. Skrze lekce tohoto života máme příležitost ze sebe tak trochu smést prach a saze minulých chyb, křivd a nespravedlnosti. A že tyto lekce mohou být a také jsou těžké, to ví každý jeden z nás. Jak se tedy odměnit za to, že jsme takovou lekci zvládli, prožili a přežili, že jsme se očistili od dalších nánosů a že se nám žije zase trochu volněji a lehčeji, s jasným vědomím toho, jak bolestivý proces to byl? Vlastně není už to samo o sobě dostatečnou odměnou? Jistě že je, ale kdo si dopřeje chvilku si to uvědomit? Chceme materializovat, tak tedy dobrá.

Jsme to my, kteří tvoří vlastní život. Pojďme si tedy nadělit ještě jeden dar. Pojďme si vytvořit život, o kterém sníme? Myšlenka na nějž nás provedla oním “údolím stínů”. Pojďme o něm znovu snít. Dát mu konkrétní podobu. Pocit. Emoci. Dotek. Důvěru. Důvěru, že je reálný a možný a že teď, právě teď nastal čas k jeho naplnění. Protože jsme učinili všechno proto, aby to bylo možné. Přestaňme si vymýšlet proč ne, nebo co to komplikuje, nebo jak špatně to může dopadnout. Vždyť není nic špatného chvíli snít o tom, že je život trochu jednodušší, s čistou a naplňující láskou, s hojností všeho co chceme, s nádherným pocitem štěstí. Přesně tak to může být. Takový sen chceme snít a takový si chceme zhmotnit. V takovém světě chceme žít a můžeme v něm žít. A kdy jindy než právě teď?

Není to ta nejkrásnější odměna, kterou si můžeme dopřát? No dobře, kromě toho si možná koupím i ten šperk, jako symbol. Já mám symboly ráda :-)