Sebe-uvědomění a sebe-vědomí I.

Kde začíná a končí znalost sebe sama? Do jaké míry jsme tvořeni přáními druhých a kam až sahá pýcha?

Anna se už sama na sebe nedokázala ani podívat do zrcadla. Každý den ji sužoval smutek, naštvání, potřeba něčeho, co nedokáže popsat ani pojmenovat. Anna se nesnášela a přitom se pyšně obdivovala. Krásná, chytrá, chlapi jí chtějí, ženy jí závidí. A jí to dělá dobře. Sama však ví, že tahle věc, tahle osoba, která místo ní žije její život s ní nemá nic společného. A přitom je to to jediné co kdy zažila. K tomuhle jí přeci všichni vedli, tak to musí být správně. Říkali, že s povýšením, s penězi, s prací, úspěchem přichází splněný sen všech lidí. Zvedl se jí z toho žaludek. Zase. Hlavně aby si neušpinila tu novou hedvábnou halenku.

Anně bylo 30, když v ní všechno bouchlo a rozhodla se změnit život. Opustila prestižní práci. Ona si (přeci) novou najde kdykoli bude chtít. Trochu si předtím pocestuje a bude hotovo. Jenže! Anna se poprvé v životě (nejenom v dospělém životě, ale v životě vůbec) ocitla v místě a čase, kdy neměla plán na každou minutu svého života. Neměla deset projektů, kterým se věnovat, kdyby náhodou přišla dřív z práce. Žádnou další školu nestudovala. Nikdo jí nestanovoval další a další plány. Poprvé kolem ní bylo prázdno. Annu to skolilo. Nedokázala vydržet sama se sebou. Práce přeci vždy byla bezpečná - nestíhala přemýšlet o čemkoli jiném. Jenže teď, poprvé v životě měla skutečně kolem sebe prázdnotu - prostor přemýšlet o sobě a svém životě. Těm myšlenkám se nedokázala ubránit. Co jí těší a netěší? Co chce dělat? Co s ní souzní? Jakým člověkem chce být? Anna nevěděla. Nevěděla vůbec nic. Netušila co má ráda a co ji těší. Jediné co znala bylo to, co jí učili, co jí říkali. Vždyť jí celý život někdo říkal, jaká je, v čem je dobrá, jaký potenciál má, co by měla dělat, kam by to měla dotáhnout. A ačkoli samozřejmě měla vlastní cestu, zároveň však nějak následovala tyto stejné cíle. Teď ale žádný z nich nedával smysl. Anně pořád bylo zle, když se dívala do zrcadla.

Právě v tomto zrcadle toho viděla stále více a více. Vzpomínkám, myšlenkám, snad i uvědomění se nedokázala ubránit. Tlačili na ni ze všech stran. Poprvé se jí nic nedařilo. Její plán nevycházel. Neměla co dělat. Bylo tu jen to zrcadlo. A to jí srazilo na kolena.

Ležela na dně. Zničená tím, že nezná sebe sama. Tím, že jí netěší to, co všichni tvrdí, že má být fantastické. Zhnusená zbytečností svou i svého dosavadního života. Ležela na dně.

Na každém dně, a toto nebylo výjimkou, je však usazena pravda. Hluboko, tak hluboko kam jsme ji sami usadili. Tak hluboko, kam se málokdo odhodlá. Anna ji viděla. Na dně v slzách pravdy našla láskyplný pohled své nádherné duše a její laskavost. Našla odvahu opustit staré názory a změnit to co na sobě nesnášela. S každým zrnkem odvátého písku, který zatěžoval její duši. Názory a myšlenky jež s ní nesouzněly a přesto byla učená je nejen vykřikovat do světa, ale i obhajovat a bít se pro ně. Každé toto zrnko ji opouštělo. Váha z jejích ramen klesala. Pod tou horou nánosu začala vidět zárodky své duše. "Jaká bude?" Říkala si? "Jakou já ji učiním?"

Hledala čím naplní nádobu svého sebevědomí, která nyní byla zcela prázdná, neboť všichni kolem ní ji zavrhli, když opustila jejich představy o úspěchu a schopnostech. Anna hledala v sobě. Pomalu se zvedala ze země. Dělala první krůčky, skoro jako nemluvně. Znovu se učila mluvit s lidmi a pozorovala, jakou emoci cítí a vyvolává. Učila se znovu pracovat a hledala co ji naplňuje. Učila se rozpoznávat lidi kolem sebe. Učila se žít a smát - což si nikdy dřív nedovolila. Anna se na sebe podívala do zrcadla a měla radost z krásného pohledu vlastních očí. Byla tam ona. Ten vnitřní boj přestal.

Anna byla odvážná. S nadhledem a laskavostí se teď snaží dívat na vlastní okolí, přátele, rodinu myslící si, že zahodila svůj život a je z ní teď lůzr. To slovo se vůbec nehodí. Anna je ohromně silná žena. Žena, která se rozhodla že je pro ni cennější vidět se v zrcadle bez chuti zvracet, než dělat druhé šťastnými. Anna teď ví, že i oni mohou najít štěstí jen u sebe, nikdo jiný jim ho nepřinese.

Anna bude naslouchat svým dětem a jejich krásným dušičkám.